|
Hospodu tuto koupil již v r.1550 i s kovárnou Jakub Palaška, když se byl přiženil k Anně,
pozůstalé vdově po Jírovi Linkovi za 206 kop míš. Patřilo k ní 6 strychů polí a inventář: 2 krávy,
3 vepři, 1 kohout, stoh sena, 5 stlů, 2 štoky, 2 měděné hrnce v kamnech a všecko kovářské náčiní.
Kromě panské krčmy byla ještě výsadní hospoda u Hubáčků v č.10, v stol. XVIII. u Dáňů, dnes u
Koníčků. V panské hospodě č.5 bydlil i řezník. Byla stará zájezdní hospoda s maštalemi, velmi
četně navštěvovaná, jak od lidu domácího, tak i od formanů na Prahu jedoucích. I za starých
časů bývalo v hospodě veselo a pilo se na dluh. Převor Pospíchal nařídil dne 2.I. 1663 zdejším
krčmářům, aby panské čeládce piva nevěřili, neb mnohdykráte více propijí, nežli zaslouží a když
mají nejpilněji pracovati, propijíce svou službu jdou za humna. Zároveň byl šafář napomenut, že
o svátcích pět dní pořád doma nebyl. Minulou neděli se vší čeládkou, jak ženského tak i
mužského pohlaví v hospodě byl. K posvícení dán rozkaz, aby rychtář s jedním konšelem na vády
a pranice pozor měl a všechno zlé, kdyby se zběhlo. Aby na oheň dobrý pozor dávali a všady u
sousedů do komínů přihlídali. Obzvláště, aby dva ponocní, kteřížby vožralí nebyli, zjednáni byli.
Jako hostinští se jmenují: 1651 Havel, krčmář, 1686 Matěj Cypra, 1696 Matěj Kytka, též švec,
1702 Václav Horák, Josef Procházka. Téhož roku byla hospoda přestavěna a rozšířena a slula
„Nová hopoda" a hostinský „novohospodským" .R.1739 přistoupil na Novou hospodu Josef
Šplíchal a platil místo činže podsudného z každého sudu 1 zl. Za Šplíchala byl tam zřízen masný
krám a porážka, vystavena nová vrata.
Dne 17.I. 1765 koupil hospodu k dědičnému užívání Jiří Ráž se 6 strychy polí za 1000 zl za
těchto podmínek: Bez povolení vrchnosti nesmí ji odprodati, ani jakýmkoli způsobem zcizovati a
jest povinnen:
1./ Čest a slávu božskou vyhledávati, příkladný život vésti jak se svými, tak i také se sloužící
čeládkou, všech a všelijakých neřádů se zdržeti, žádné podezřelé hosty, ani ve dne ani v noci
přechovávati, nýbrž vždy takového podezřelého hosta v tajnosti u správce udati.
2./ Obyčejný posudný za sud 1 zl rýnský jako kdy prve do důchodu dobřichovského odvoditi a
tedy nějakého restu se zdržeti a pilně platiti, též pivo bez všelijakého míchání v dobrým stavu,
jak je ze spilky nebo od sládka přijme, vždy zachoval, míru dobrou a královskou jak pocestným
hostům, tak taky domácím vždy šenkoval, dále taky, aby přicházejícím hostům ochotně posloužil
a v slušné uctivosti jim za dost učinil a nikda proti bohumilé spravedlnosti je nepřetahoval.
3./ Panu Páterovi administrátorovi maso dobré zaopatřil, jak jemu, též kupujícím dobrou váhu,
spravedlivou a královskou dodával a t.d.
R.1768 byl hostinským Jan Urban, jenž na den sv. Vojtěcha se svou manželkou Annou slavil
zlatou svatbu.
Začátkem stol.XIX. přešla hospoda v majetek rodiny Máchovy a člen této rodiny
Čeněk Mácha byl ještě hostinským v r.1855. R.1864 býval šenkýřem a řezníkem Josef Tomek,
po něm Špaček, s jehož dcerou Františkou se oženil pozdější poštmistr Procházka.
Svědek tehdejších časů rada Havlík popisuje zmíněnou hospodu následovně: ... „Majitel
František Procházka hospodu značně zvelebil tím, že přistavil prostranný sál. Přenesl sem také
poštovní úřad, když mu tento byl svěřen a nazval po čase hospodu „na Staré poště". Hospoda byla
průjezdní. Ve dvoře při jedné straně bylo obloukové podloubí, klenuté s lavicí, kde se za horka v
chládku pěkně sedávalo. Uvnitř byla šenkovna, vedle ní v pravo světnice druhá, pro pány.
Později se šenkovalo v přední místnosti, ježto se zadní upotřebila jako poštovní úřad. Vedle
předsíně byla kuchyně s komorou, u schodou ještě jedna prostorná obývací místnost.
Schody byly široké, mírně vysoké,z dubových fošen se zábradlím. V 1. patře byla široká předsíň,
kde se při zábavách sedávalo a pivo šenkovalo. Vedle v pravo dva pokojíčky, prostorný sál a
ještě k panské zahradě třetí pokojíček, podle něho schody na půdu. Dvéře byly vesměs nevysoké,
spíše široké, dubové a těžké, se starým železným, pocínovaným kováním. Na protější straně
chodby byla rozsáhlá podélná světnice, používaná za byt, ale také pro hosty při větších zábavách
a schůzkách. Později byla stěna odstraněna, čímž se sál rozšířil a nad ním byla vystavěna kruchta
pro hudebníky, do níž se vcházelo po kolmých schodech. Kruchta je nízká a pro basu ponechán
otvor ve zdi. Odbývaly se tam často veliké plesy, bály, muziky, později i postaveno jeviště pro
ochotníky, často zavítala i loutková divadla, kejklíři, zpěváci, umělci. Pivo se nalévalo do
skleněných holeb, ale též do plechových mázů, jež mívali plechová víčka. Holby skleněné mívali
též víčka cínová, všelijak zdobená.Večer se svítívalo svíčkami, které se zasazovaly do vysokých,
černých vysoustruhovaných svícnů, dole majících schránku na zapalovače dýmek a fidibusy.
Svíčkám lojovým se ostřihoval ohořený knot kratiknotem. Byli používány i lepší svíce „mlíkové"
čili stearínové. Později bylo používáno k osvětlování lamp plněných olejem řepkovým, později
petrolejem.
V hostinci měl sídlo čtenářský spolek svatováclavský, který odbíral noviny pro své členy,
kupoval knihy a seznamoval účastníky s nejnovějšími událostmi. Byl to konservativní spolek
strany staročeské na rozdíl podobného spolku v hostinci „u Balounů", kde se scházívali
přívrženci mladočechů. Mezi oběma stranami panovala řevnivost,
napětí, někdy i skutečné nepřátelství. Bylo to zde
v malém, co bylo v ostatním národě ve velkém a to k nemalé škodě všech Čechů. Přes dvůr v
hospodě byly stáje pro koně a hovězí i jiný dobytek a také porážka řeznická. Vedle porážky byl
krám pro prodej masa syrového ale také loje a zboží uzenářského. Kolem toho nádvorního
stavení , za jehož rohem hned bývala louže se smrdutými splašky, zatáčela se cesta k Letům a
rovně měřila druhá cesta k hřbitovu."
Od té doby se v hostinci mnoho změnilo. Řeznický krám byl zrušen, stáje a hospodářské budovy
byly proměněny v obydlí, průchod uzavřen. V místech, kde býval řeznický krám měl zdejší Sokol
knihovnu, na sále prozatimní sokolovnu a dole spolkovou místnost. Nynější majitel Tomáš
Petrák odkoupil část parku na zelinářskou a okrasnou zahrádku. K hostinci patří též menší
zahrada vedle obecního domu, ve které se v letní době sedávalo, hrálo v kuželky a hostům
podávaly nápoje a jídlo.
V roce 1928 od jara až do začátku srpna přestavěl majitel Tomáš Petrák sál, jejž značně rozšířil a
v němž Sokol umístil biograf.
|